V 8. století zde stálo staroslovanské hradiště, koncem 10. století byl patrně ze zdejší vodní tvrze spravován okolní majetek břevnovského kláštera. První písemná zmínka pochází z roku 1227, kdy ves odkázal královský podstolník Kojata z Hněvina Mostu svému panoši Konrádovi. Majetek byl několikrát zastaven, od roku 1320 jej spravoval přímo klášter. V roce 1400 zde byl leníkem Michal Drštka ze Sedlčánek a v roce 1419 Petr z Trkova. Po něm získal Přerov císař Zikmund, který jej v roce 1437 zastavil Jindřichovi ze Stráže. Dalšími majiteli byli Šelmberkové, v letech 1524 - 1547 spojené pražské obce, poté královská komora a od roku 1860 toskánští velkovévodové. Zámek poté drželi až do roku 1918 vládnoucí Habsburkové. Z popudu arcivévody Ludvíka Salvátora Toskánského byl v Přerově nad Labem koncem 19. století založen skanzen, dnes Polabské národopisné muzeum.