Houby
Mnohé houby chovají v sobě hojně látek dusíkatých (bílkovin) a mohou tedy zastupovati pokrmy masité; mnohé, lahodně chutnajíce, jsou lahůdkou a jiné, jsouce chuti kořenité, jsou kořením k jiným jídlům. Že však mezi nimi naskytají se i houby lidskému zdraví škodlivé, ba i jedem svým otravující, potřebí jest opatrnosti. Nejezme hub, které pálí a škrabou v hrdle, které odporně čichnou a mají vodnaté maso. Prudce jedovata jest kupříkladu muchomůrka červená (Amanita muscaria) s kloboukem mírně vypouklým, po kraji útle proužkovaným, cihlovým do ruda, posléze se odbarvujícím, na jehož povrchu nalézají se četné bílé bradavky, zbytky to plachetkové. Lupeny mají barvu bílou, nejdelší sahají až ke třeni, kdež od každého z nich jde dolů bledá stopa. Třeň jest bílý a často dutý, pod kloboukem opásán jest bílým obojkem a na zpodu hlízovitě napuchlém sedí šupiny v kruhu postavené, pozůstalé z plachetky. Maso pod lepkavou pokožkou klobouku jest žlutavé.
( Zdroj : Ottův slovník naučný )
