Šlechtická rodina pocházející z lucemburského hrabství a druhá česká vládnoucí dynastie. Balduin Lucemburský († 1354) se stal trevírským arcibiskupem a jeho bratr Jindřich († 1313) císařem Svaté říše římské. Jindřichův syn Jan († 1346) se oženil s Eliškou Přemyslovnou a nastoupil na český trůn (1310). Po konfliktech s českou šlechtou rezignoval na vládu zadluženým Čechám a věnoval se úspěšné zahraniční politice (získal Chebsko, Budyšínsko, Zhořelecko, Vratislav a italskou Luccu). Zubožené Čechy přivedl k rozkvětu jeho syn Karel IV. († 1378), od roku 1347 český král a od roku 1355 římský císař. Založil univerzitu v Praze, Nové Město pražské či Karlštejn. Jeho nástupce, syn Václav IV. († 1419), od roku 1363 český a od roku 1376 římský král, si znepřátelil šlechtu i duchovenstvo a celková nespokojenost v zemi vyvrcholila husitskou revolucí a smrtí bezdětného krále. Rod vymřel po meči jeho bratrem, českým, římským a uherským králem Zikmundem († 1437).