Zábava invencí nabitého týmu pracovníků našeho čínskou chřipkou vyautovaného vydavatelství

Smrtka se směje, stupňující se strašidelné skřeky slyšet stále. Shnilé spáry se sápou. Sporný soupis směrnic související se stovkami smutných smrtelných situací stačí. Stále stejný song – separujte se! Strakovka? Strašné! Strnulé sousoší slepence spolčených stran, samozvaní současní sinologové, separátně soutěží stříkačky. Skrupule? Sníte snad? Schůze střídá schůzi. Seminář sviňáren! Svár se shodou se snoubí. Stbácký slizký syčák sprdne suitu svých submisivních slouhů. Sám směšuje správné se sobeckým. Sebechvála smrdí, svět se správně stará. Strhané samoživitelky sledují sladkobolný seriál. Sladkobolný? Spíš smutný! Souží se svými světskými starostmi.

Systém se sesypal, stát standardně selhal. Samozvaný stratég stejně spokojeně sčítá sumy. Směnky, smaragdy, safíry. Skrblík! Síly společnosti se soustředí, spíchnou se statisíce strakatých samoroušek. Seniory sužuje strach. Sympatický stoletý stařík skonal, shledal se se svým stvořitelem. Sanitky sviští smutnými sídlišti. Schopná staniční sestra spěšně stele současně sedm spartakiádních spacích setů. Sekundář statečně stírá senilnímu seniorovi sliny. Sklad stetoskopů snad stačí, skladník stíhá. Soucitný sanitář spěchá se sedmdesáti sedmi svačinami. 

Současná spolubydlící Simona seřeže sedmerčata skrz samostudium. Soptí! Samuel si stěžuje stran srdce, sleziny, slinivky, stafylokoka. Stále stejné. „Strašný simulant,“ směji se. Simona si stýská. Seč stačí, smolí se sedmerčaty současně správné S, sčítání, samohlásky, studuje stavební slohy, slovesa, samce sokola stěhovavého, specifika středověké súdánské společnosti, starověké satyry a silény, sloučeniny síry, svižně skáče skok střemhlav.

Slídění slídilů sílí. Soustavně sledují scházení. Sešla se snad sousedova semilská sestřenice se svými spolužačkami? Slavil skutečně synovec Sváťa svůj svátek se strýci? Senior sedmdesátiny? Svatebčané svatbu? Slavnostně se shromáždit stran státního svátku se samozřejmě smí!

Smráká se. Schází se svolané sklepní společenství. Spolu se směstná sedmadvacet spiklenců. Směska stejně smýšlejících sousedů soukromě slaví silvestra, směje se. Slastně srká slováckou slivovici. S sebou si strojí salámy, sekanou, solené skopové, slaninu, slibná sousta smaženého sumce, smaženky. Svíčkovou se sedmi. Spousta sacharidů! Stůl se skví sledi, suši, sojovými saláty se sýrem, sáčky sladkých skořicových sušenek, slovem skvostný sortiment stravy. „Slušný supermarket,“ směje se sotva střízlivý speleolog Stránský. „Standardní sněmovní svačina,“ smočí si satirický spisovatel Soukup. Společnost snadno skousne snahu svých spoluoslavenců, smyčcového sexteta Smíchovští samouci. Se secvičenou sugestivní skladbou současného světového skladatele Salvatore Sciarrina sklidí soucitný smích. Synovec sádelnatého sponzora saxofonisty studiového sklepního souboru Stoprocentní senzace Semjona Semjonoviče Suslova sbormistr Srdjan svižně střílí sedmý sekt. „Speciální sabráž sekerou selhala,“ stěžuje si Srb Srdjan. Sbírá střepy, slabě sípá sprostá, snad srbochorvatská slůvka. Současně se sektem svůdně syčí sudové Svijany. Stěží stačí. Sešlost slyší skočné skladby – slowfoxy, swingy. Svítí se skomírajícími svíčkami. Strašidelná světelná show sedmiramenného svícnu. Sestava se strašně spouští. Spanilá senátní stenografka Soňa souhlasí se striptýzem. Svobodně smilní se sousedy, stmeluje slavící společnost sexem. Stydlivý strojvedoucí střízlík Slávek Smotek smutně sleduje svou snoubenku Světlanu. Studuprosta shodila střevíce, sundala svetr se sukní, strhává sepranou spodničku. Souloží se spoluzakladatelem sklepních sedánků samolibým seladonem světoznámým sochařem Slámou. Staré světle sivé sofa se sesune. Smutnému Slávkovi skane skutečná slza. Sobotní svatba se Světlanou se stává stěží splnitelným snem. Smůla. „Svedená? Ssss. Skutečná svině!“ soptí Slávek. „Skvělý sex!“ sype Slávkovi sůl Sláma. Spraví situaci strychnin? Sbohem světe? Stěží! Smyslné spády sklepních spolčenců se současně stávají skutečností. Snad sodoma? Suma sumárum skandál! Segregovaný samotářský soused Smotlacha staví stařičký, snad sovětský stejšn sebevědomých strážníků. Snaživě spraví strážmistra Skočdopoleho se svou stížností stran sklepa. 

Svítá. Symbolický sklepní strážný střapatý sirotek Standa straží slechy. Sádrokartonové suterénní stěny sotva skýtají soukromí. Slyší svižné skoky. Sakra, stráž selhala! Staré shnilé sukovité schody skučí. Stump… stump… Sejde se sekunda se sekundou. Stres! Senzibil Souček sýčkuje strašnou strkanici.

Služebně starší strážmistr Saša Skočdopole slující skutečnou statečností sólo skáče snožmo skrz sololit. „Stop! Stůjte sic střelím!“ stroze sdělí své silné stanovisko sousedskému shromáždění. Svůdník sochař Sláma skáče skrz světlík. Strážmistr Skočdopole strojově střílí salvu Slámovým směrem. Snad slepými. Sláma spadne. Strážmistr sundá sumku. Semtex! Sláma snad smeták. Souboj se slivovicí scvrklými silami soupeře se stává snadno skončitelným.

Striktní samota se stává strohou skutečností. Se sebezapřením sedím sám se svojí skvostnou secesní sochou saunujícího se sněhuláka. Smutné! Sádrová skulptura, strašlivě stručný společník, soucitně sleduje samomluvu strašpytlovu. Soudím, samostatně studovat se snad smí. Samostatně sochat se snad smí. Snad se smí samostatně sportovat. Sjezdovky svědčí smělým sáňkařům, soutěžním slalomům skibobistů. Smrky se sosnami sklání spousta sněhu. Skřivan, sýkorka, strakapoud – skoro safari. Seberme se! Svět se sešikuje, současně se spojí separující se segmenty společnosti. Shůry svítí slunce.

Syrová spartakiádní skladba „Smrtky se srpy“ skončí stěží sukcesem.

Samozvaného spasitele schlamstne Sing-Sing. „Sbohem, skrblíku, sotva schopný slavomane!“ skandují sborem spokojení spoluobčané.