Vážení obchodní partneři, milí kamarádi,
přestože tu prý kradnú všeci (kradou všichni, pozn. překladatele), já ne. A znám
i několik dalších lidí, co nekradou. A vůbec, od kolika let věku, už je vlastně lidská bytost schopna plnohodnotného kradení? Ať si kdo chce, co chce říká, všeci to asi nebudou. Kdyby tu pro jednoduchost kradli jen občané s volebním právem,
což je nepravděpodobné, stejně by se obohacovalo na úkor ostatních neuvěřitelných 8.374.501 lidí. Úplné zlodějské orgie, že? Co člověk v takovém světě pracně ukradne, je mu vzápětí reukradeno. Možná dokonce těmi, kterým to ukradl. Nebo dokonce těmi, kteří mají pomáhat a chránit, protože, když všeci tak všeci. Pak se ovšem nabízí otázka, zda má v dnešní době ještě vůbec smysl krást.
S tímto apokalyptickým viděním světa se nedávno ztotožnilo neuvěřitelných
jeden a půl miliónu a sto třináct lidí k tomu. Ale co,
KDO CHCE KAM, SÁM DO NÍ PADÁ.
Ve skutečnosti je však svět mnohem veselejší. Žijeme v krásné zemi bez zemětřesení, s povodněmi jen občasnými, práce je dost a mléka a strdí, co hrdlo ráčí.
Takže přejeme, aby to vydrželo a dále pevné zdraví, pevný stisk, který něco znamená, hodně nových knížek a nových dětí, spoustu drobných i větších radostí, prostě v mezích možností pohodový a úspěšný rok 2018.