Žebrota
V obvyklém slova smysle jest žebrákem, kdo veřejně neb dům od domu doprošuje se na cizích osobách buď výslovně nebo konkludentními činy (posunky, prosebnými listy apod.) darů peněžitých aneb věcí, majících peněžitou hodnotu, při čemž jest lhostejno, zdaliž osoba žebrající jest vskutku nuznou či nuznost jen předstírá. Skutkovou podstatu přestupku žebroty naplňuje ten, kdo 1. žebrá na veřejných místech, např. na ulici, v hostincích a jiných místnostech zábavních. anebo dům od domu, nebo kdo štítě se práce dovolává se veřejné dobročinnosti; 2. svádí neb vysílá nezletilé osoby, aby žebraly, aneb je i jiným osobám k tomuto cíli odevzdává. V každém případě však se předpokládá, že osoba žebrající štítí se práce. Proto nelze mluviti o přestupku žebroty při osobách ku práci vůbec nezpůsobilých anebo takových, které jsou ve skutečné nouzi z nedostatku příležitosti ku práci. Poněvadž žebrota jest jevem společenským, nelze o tom pochybovati, že lze ji účinně čeliti toliko prostředky preventivními.
( Zdroj : Ottův slovník naučný )