Spánek
Spánek dostavuje se u zdravého člověka periodicky po bdění a je spojen se značným omezením pociťování, představování a vědomých pohybů. Před spaním obyčejně předchází značná únava, víčka oční se zavrou, při čemž dráždění oka paprsky světelnými se zamezí, spolu omezí se pohyby samovolné a rovnováhu tělesnou udržující, a to nejenom v poloze ležící, nýbrž i tehdy, usne – li člověk sedě nebo stoje. Scházení vjemů podporuje spánek, z úkonů smyslových nejdéle zůstává zachován sluch. U člověka je pro spaní nejvhodnější doba noční, kdy tělu může se popřáti nejvíce klidu. Mnoho byla přetřásána oprávněnost spánku poledního, resp. odpoledního po obědě. Tvrdí se, že ve spaní je peristaltická činnost žaludku i pásma střevního snížena a také vyměšování žláz zmenšeno, pročež po poledním spánku vzniká porušené trávení. Z té příčiny není též radno ke spánku uložiti se bezprostředně po hojnější večeři.
( Zdroj : Ottův slovník naučný )