První písemná zmínka o rodu pocházejícím z česko-rakouského pomezí je datována rokem 1309. Prvním známým předkem rodu byl Bohuňek. Harrachové žili v Čechách i Rakousku a byli rozděleni do dvou větví, rohravské (+1885) a jilemnické. Vlastnili například Jilemnici, Strkov, Hrádek u Nechanic, Velké Meziříčí či Janovice u Rýmařova. Uplatňovali se v armádě, státní správě i v církevních službách, Arnošt Vojtěch (1598-1667) se stal již ve svých 24 letech pražským arcibiskupem a jako kardinál se třikrát účastnil volby papeže. Na popud Aloise Tomáše Raimunda Harracha (1669-1742), císařského diplomata a Neapolského místokrále, byla v roce 1714 založena obec Harrachov. Jan Nepomuk František (1828-1909) podporoval české hospodářství, založil rolnickou školu a psal hospodářské příručky v češtině. V roce 1892 vybavil lesníky na jilemnickém panství lyžemi, čímž přispěl k rozšíření lyžování u nás. Jeho potomkům (úředně Němcům) byly v roce 1945 zkonfiskovány majetky.