Rod patřil k nejvlivnější a nejbohatší české šlechtě. Jednalo se o jednu z větví rodu Vítkovců, jejichž prapředkem byl Vítek z Prčice. Jeho syn Jindřich (+ 1237) se stal zakladatelem rodového sídla Jindřichova Hradce. Páni z Hradce vlastnili rozsáhlé državy ve středních i jižních Čechách a na Moravě, například Sedlčany, Kardašovu Řečici, Slavonice, Telč, Vimperk či Hlubokou. Ve 13. století vznikly dvě rodové větve – strážská a ústecká. Adam I. z Hradce (1494-1531) vojensky pomáhal králi Vladislavovi Jagellonskému v Uhrách, za panování jeho syna Ludvíka vykonával funkci nejvyššího kancléře Království českého a po králově smrti podporoval kandidaturu Ferdinanda I. Habsburského na český trůn. Započal s renesanční přestavbou zámku v Jindřichově Hradci. Rod vymřel po meči v roce 1604 smrtí karlštejnského purkrabího Jáchyma Oldřicha z Hradce. Díky sňatku jeho sestry Lucie Otýlie s Vilémem Slavatou z Chlumu a Košumberka přešel celý majetek na rod Slavatů.