Středoevropský státní útvar v čele s českým králem, přeměna Českého knížectví na České království byla definitivně potvrzena v roce 1212 Zlatou bulou sicilskou. Českým králem byl již dříve jmenován Přemyslovec Vratislav II. (1085-1092) a Vladislav II. (1158-1172), dědičně však zajistil královský titul až Přemysl Otakar I., za jehož vlády se České království proměnilo v silný středoevropský stát. Dynastie Přemyslovců vymřela po meči v roce 1306 a na trůn nastoupili Lucemburkové. Země pod vládou českého krále se nazývaly země Koruny české a kromě Českého království mezi ně patřilo například Markrabství moravské, slezská knížectví, Braniborsko či Lužice. V roce 1458 byl králem zvolen Jiří z Poděbrad, v letech 1471-1526 vládli Českému království po dvě generace panovníci z dynastie Jagellonců. Od roku 1526 český trůn ovládala dynastie Habsburská, od roku 1780 Habsbursko-lotrinská. České Království zaniklo v roce 1918 vznikem Československé republiky.