První písemná zmínka o českém rodu Kolowratů pochází z roku 1297. Ve 14. století se rod rozdělil do osmi větví na Libštejnské, Kornouzské, Žehrovické, Bezdružické, Novohradské, Černominské, Maštovské a Krakowské z Kolowrat. V současnosti žijí již jen potomci Kolowrat-Krakowských. V majetku měli například Rychnov nad Kněžnou, Týnec u Klatov, Radenín či Přimdu. Jan Žehrovický z Kolowrat (+1473), přívrženec krále Jiřího z Poděbrad, se účastnil jeho slavného poselství po západní Evropě. František Antonín Libštejnský z Kolowrat byl prezidentem Královské české společnosti nauk a příznivcem Národního muzea. Diplomat hrabě Hanuš (1879-1955) se zasloužil o českou účast na olympijských hrách ve Stockholmu v roce 1912. Jeho bratr Jindřich se za války účastnil protinacistického odboje, v roce 1948 odmítl poslušnost komunistické straně a byl mu zkonfiskován majetek. Po roce 1989 byly rodu některé majetky vráceny (např. Kolowratský palác či Rychnov nad Kněžnou).