Rod pocházel z Kraňska a Korutan, kde je poprvé zmiňován v roce 1091. Původními sídly byl například
Bled či Grafenstein. Ve 14. století přišel do Čech Konrád z Krajku jako dvořan krále Václava IV. a stal
se jeho leníkem v Lomnici nad Lužnicí. Lomnici v roce 1381 s králem vyměnil za hrad Landštejn a
Bystřici, koupil také domy v Praze na Malé Straně a na Novém Městě. Byl také členem
diplomatického poselstva, vyjednávajícího sňatek královy sestry Anny a anglického krále Richarda II.
Dále Krajířové přikoupili například Bílkov a Dačice. Koncem 15. století se rodina rozdělila do dvou
větví – bystřické a boleslavské. Wolfgang z bystřické větve byl hejtmanem Bechyňského kraje,
nejvyšším kancléřem a svou politickou kariéru zakončil jako nejvyšší purkrabí. Příslušníci boleslavské
větve podporovali českou reformaci a přidali se k řadám Jednoty bratrské. Vlastnili Mladou Boleslav,
Brandýs, Hrubý Rohozec či Michalovice. Obě větve vymřely koncem 16. století.