Prvním známým předkem byl na konci 14. století Mareš z Újezda, jehož syn Mikuláš získal Lobkovice a Hasištejn. Jeho synové založili dvě rodové větve – Hasištejnské z Lobkowicz a Popely z Lobkowicz. Bohuslav Hasištejnský, mecenáš a básník, shromáždil na Hasištejně jednu z největších vědeckých knihoven v zemi. Protestanští Hasištejnští byli po Bílé Hoře nuceni odejít z Čech, zatímco Popelové, věrní katolíci, zastávali významné státní úřady. Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkowicz, nejvyšší kancléř Českého království, získal značný majetek z pobělohorských konfiskací, a také díky sňatku s Polyxenou z Pernštejna. Za věrnost císaři byl v roce 1624 povýšen do knížecího stavu. Lobkowiczové podporovali české národní hnutí i vznik Národního muzea. Hlavním rodovým sídlem byla Roudnice, dále vlastnili například Mělník, Vysoký Chlumec, Střekov či Křimice. Za 2. světové války se nepřihlásili k německé národnosti, proto jim byly navráceny majetky.