První česká knížecí, později královská dynastie, jejímž nejstarším doloženým příslušníkem byl Bořivoj I. (2. pol. 9. stol.). Stal se prvním křesťanem na knížecím stolci, pokřtěn byl i se svou ženou Ludmilou (později svatořečenou) na Moravě arcibiskupem Metodějem. Mocenské boje mezi příslušníky přemyslovského rodu utlumil v roce 1054 kníže Břetislav zavedením tzv. seniorátu – nástupcem knížete byl ustanoven nejstarší Přemyslovec. Královský titul získal pro svou osobu v roce 1085 Vratislav II. a v roce 1158 Vladislav II. Mocenskou krizi státu a řadu rychle se střídajících knížat ukončil až Přemysl Otakar I. (†1230), který pro sebe a své potomky zajistil dědičný královský titul (1212) a právem primogenitury ustanovil za následníka vždy nejstaršího syna. Poslední Přemyslovci, schopní panovníci a diplomaté, vládli také například Polsku, Rakousku či Uhrám, smrtí Václava III. v Olomouci (†1306) vymřela však vládnoucí přemyslovská linie po meči.