První zmínka o tomto dolnorakouském rodu pochází z roku 1133, v Čechách se významněji angažovali
od 13. století. Bojovali po boku Přemysla Otakara II., v bitvě na Moravském poli už ale stáli na straně
jeho protivníka Rudolfa Habsburského. Význam rodu začal stoupat v 17. století, kdy protestantští
Lichtenštejnové konvertovali pod vlivem kardinála Dietrichštejna ke katolictví. Karel I. z Lichtenštejna
získal knížecí titul a jako léno Opavské vévodství. V bitvě na Bílé hoře bojoval na straně císaře
Ferdinanda II., který jej pak jmenoval zemským místodržícím. Karlův vnuk Jan Adam Ondřej získal
říšské panství Schellenberg a švábský Vaduz. V roce 1719 povýšil císař Karel VI. tato dvě panství na
říšské knížectví – Lichtenštejnsko. V Čechách rodina vlastnila například Břeclav, Valtice, Bučovice,
Krnov, Velké Losiny či Lednici. V roce 1945 byly majetky Lichtenštejnů v Čechách a na Moravě
zestátněny, v Lichtenštejnsku panují dodnes.